Závody v roce 2011:

Mistrovství ČR v zimním triatlonu	Běh na Posluchov	Zimní triatlon Mürzzuschlag
Hochkar Challenge	Mamut Tour	Blanenský Plecháč
Glocknerkönig	Triatlon Biedermannsdorf	WEM - Waldvierteleisenmann
Dlouhý triatlon Königsdorf

"Dlouhý triatlon Königsdorf 2011

4. září 2011

Tímto závodem jsem ochutnal to, co mi triatlon až do včerejšího dne nedopřál, ironmanskou trať. O mých plánech věděli všichni okolo mě. Méně už bylo těch, co znali čas, který chci dosáhnout. Já sám jsem radši vždycky řekl 9:15, ale uvnitř jsem věděl, že chci jít "sub 9". Vidina tohoto cíle mě motivovala trénovat tvrdě a poctivě. Bez tohoto vnitřního cíle bych se k podobnému tréninku nedonutil.

Po přihlašovacích formalitách večer před závodem mám všechno nachystané a po večeři jdeme brzo spát. Kdo mě zná, tak ví, že toho moc nenaspím, ale tuto noc jsem nemohl usnout skoro vůbec. Budík před šestou mě zachraňuje a po snídani už ukládám kolo do depa. Ostatní závodníci jsou příjemně naladěni a společně se těšíme na start za přímo mystických podminek, kdy ranní mlha zahaluje do svého závoje celé jezero i jeho přilehlé okolí. V sedm hodin naskáčeme do vody a ukrajujeme první metry dnešní dlouhé trati.

Orientace v mlze je velmi náročná, ale trochu nám pomáhá člun, za kterým plaveme. Nic není ovšem zadarmo a plavání za člunem je vykoupeno občasným nepříjemným protiproudem od jeho motoru. Po polovině plavecké části se viditelnost zlepšila a já doplavávám bez asistence a jakýchkoli problémů do prvního depa s mírným náskokem na favorita dnešního závodu Herberta Grubera, který už si připsal 5. místo na Ironmanu v Klagenfurtu.

V depu si dovoluji veškerý luxus, takže ztrácím a na trať kola vyrážíme společně. Můj plán je jasný, rozjet to do pohody a pokud to půjde, tak pravidelně mírně zrychlovat. Na zajímavé rychlé trati se mi daří můj plán plnit a neznepokojuji se tempem ostatních triatletů. Ve druhém kole ranní opar vystřídá ostré slunce a od tohoto momentu se snažím chladit, co to jen jde.

Kupodivu mě během kola žádná krize nepřekvapila, dokonce jsem ve třetím a čtvrtém okruhu stáhl mírně náskok čela závodu, a dojel po 4:52 do depa. V tento okamžik jsem uviděl vybíhat na maratónskou trať Herberta. V duchu ve mě mluví dva hlasy a já si připadám jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde. První hlas říká:
"Přijel jsi bojovat s tratí a časem, ne s někým jiným!"
Druhý hlas na to:
"Když to rychle rozběhneš, tak ho dáš! Makej"!
"Ale když to napálíš, tak třeba vůbec do cíle nedoběhneš!"

Takhle podobně vypadaly mé myšlenkové pochody při přezouvání a na začátku běžecké trati. Netrvá to dlouho a vítězí rozum a plán nad emocemi. Snažím se kontrolovat a brzdit tempo, ale nohy běží úplně samy a mě se zdá, že bych mohl běžet rychleji než 4:20/km. Snažím se ještě víc zvolnit a využívám všech občerstvovaček, protože mám strach z krize maratónské trati, kterou jsem už zažil minulý rok na maratónu ve Wachau.

Tropická teplota a kukuřičná pole se po přibližně patnácti kilometrech postaraly o to, že jsem začal zpomalovat a tento trend už se nezměnil. Už jsem dávno zapomněl, že jsem ještě před hodinou chtěl s někým soutěžit o umístění! Mou jedinou starostí je vydržet od k další občerstvovačce a trochu se schladit. Přestože jsem do sebe cpal veškeré gely, co mi Dagi připravovala, tempo postupně klesalo. Ani krátká návštěva toalety a fakt, že jsem poslední okruh protrpěl tempem okolo 5:00/km, mi nezabránily doběhnout do cíle na 2.místě, těsně pod hranicí 9 hodin, v čase 8:56,01.

Sen se mi tedy splnil a co dál? Na další triatlonové plány nemám momentálně ani pomyšlení. Prý to po závodě říkají všichni a jakmile přestanou nohy bolet, tak začnou vymýšlet, kam vyrazí na další ironman! Uvidíme, jestli se bude tento scénář opakovat i u mě!



Fotogalerie

"Půlironman" WEM - Waldvierteleisenmann 2011

13. srpna 2011

Půlironman WEM v Litschau byl poslední závodní přípravou před dlouhým triatlonem v Königsdorfu. Do závodu jsem sice šel z plného tréninku, ale s podporou Dagi, která se o mě starala a fandila, jsem doufal ve slušný výsledek.

Mojí tradičně nejslabší úvodní disciplínu jsem si odtrpěl s bolestmi v pravé ruce a byl jsem rád, že začne cyklistická stíhačka. Plán vyšel jen z 50%. Sice mě nikdo nepředjel a já se na kole propracoval o 12 míst dopředu, ale nepodařilo se mi stáhnout náskok absolutní špičky. Naopak největší favorité se mi na kole ještě o několik minut vzdálili. Během cyklistické části nás taky trochu zlobilo počasí, kdy se střídal déšť, zamračená oblaha, ale i trochu sluníčka.

Ve třetím okruhu jsem dojel Tomáše Bednáře, ale nepodařilo se mi ho na zbytku trasy setřást. Dojeli jsme tedy do depa společně a já tušil, že to na závěrečném půlmaratonu nebude lehký soupeř.

První běžecká pětka byla fajn, ale ve druhém kole jsem cítil, že se začínají ozývat křeče. Bohužel zrovna v tento moment Dagi nebyla na trati, aby mi podala protikřečové tablety. Musel jsem zvolnit a Tomáš Bednář mě předběhl. Na patnáctém kilometru jsem si konečně doplnil elektrolyty a poslední kolo už běžel v pohodě. Do cíle jsem přiběhl na sedmém místě, které dává dobrý příslib do hlavního závodu sezóny za 3 týdny. Hlavně výkon na běžecké části mě příjemně překvapil, protože jsem zaběhl lépe, než například Mistr Rakouska Fuchs.

Fotogalerie

Sprint - Triatlon Biedermannsdorf 2011

18. června 2011

V Biedermannsdorfu jsme se s Dagi na start sprint triatlonu v Biedermannsdorfu postavili stejně jako minulý rok společně. Dagi dala tentokrát přednost trati supersprintu a po malé nepříjemnosti s brýlemi během plavání zvládla další průběh závodu excelentně. Tradičně dobrý výkon na kole, kdy se jí podařilo předjet i některé mužské účastníky, zvládla následný běh o poznání lépe než minulý rok a vedle času 30:53 stojí na druhém místě ve výsledkové listině jméno Dagmar Rovenský. Z vítězství se radovala mistryně Vídně Martina Oswald.

Já jsem během celého týdne cítil, že mé tělo si ještě po minulém víkendu zcela neodpočinulo a byl jsem zvědavý, jak se s tratěmi 0,5 - 18 - 4,5 km poperu. Během úvodního plavání jsem se cítil ještě celkem dobře a vyplaval jako 3. z první skupiny. Po naskočení na kolo moje nohy subjektivně nebyly schopné pořadně roztočit těžký převod. Přesto jsem setřásl několik pronásledovatelů a držel první místo v závodě jednotlivců ihned za první štafetou. Po úvodních 5 kilometrech jsem ztratil kontakt s Georgem Swobodou, který vedl závod štafet. Za mnou se mezitím zformovala skupinka a já jsem se na dalších 15 kilometrech snažil o udržení mého náskoku, což se mi sice podařilo, ale nohy byly při přezouvání do maratónek opravdu na kaši. Během druhého kilometru mě předběhl pozdější vítěz, ale já se trochu vzpamatoval a v kontaktu s dalším triatletem jsme odběhli zbývající část závodu. Na posledním půlkilometru jsem věděl, že na rychlý nástup soupeř neodpoví a po 53:46 jsem skončil druhý.

Fotky - Triatlon Biedermannsdorf

Glocknerkönig 2011

5.června 2011

Pro závod Glocknerkönig jsme se rozhodli spontánně, protože nám kamarádi nabídli výhodné startovné za zraněného kolegu. Pobyt v horách s tréninkem a samotná závod měl být perfektní přípravou na další část triatlonové sezóny. Ještě před samotným závodem jsem zvládl potrénovat na Enzingerboden ve výšce 1500m, kam vede také cyklistická část triatlonu Toprace, který startuje příští víkend.

Samotný závod se počínaje přípravami od brzkého rána nevyvíjel dobře. Zapomněl jsem v apartmánu startovní číslo a Dagi se pro něj musela vracet, takže měla taky zpozdění oproti předpokládanéhu plánu. Nakonec jsem sice musel startovat bez čísla, ale stihnul jsem start hlavního pelotonu. Až po první kopec se jelo 45-50km/h a já jsem věděl, že to horší teprve přijde. Po 10 kilometrech jsme začali ukrajovat první sousta z celkových 1700 výškových metrů závodu. Čelo se vzdaluje a já pomalu nacházím svoji skupinu, se kterou jedeme víceméně stabilním tempem po většinu závodu. Sem tam zpříjemní ostré stoupání zákruta, která nám dovolí na 5 sekund trochu vydechnout. Tornanti nás provázejí až po cílovou rovinku a pokud jsem dobře počítal, tak jich bylo celkem 16.

Dojezdem do cíle v čase 1:39:45 a tedy na hranici první dvoustovky moje trápení zdaleka nekončí. Nedaří se mi totiž dlouho najít pytel s oblečením, které cestovalo do cíle závodu nákladními auty. Řádně promrzlý jdu na chvíli načerpat síly a hlavně tělesné teplo do trafiky a za 10 minut se do toho pouštím znovu. Po několika dalších minutách jsem úspěšný a převlečený se vydávám Dagi naproti. Mezitím dojel Alex Fröhlich, díky kterému jsme celou akci absolvovali. Dagi dojíždí pár minut po něm v čase 2:31 a tento výjezd na Fuschertörl 2407m pro ni také znamená cyklistický výškový rekord. Velmi ráda se převlékne do již nachystaných věcí. Tímto jsem se jí alespoň trochu odvděčil, za nepříjemný ranní stres s hledáním startovního čísla.

Přístí rok se určitě na tuto nebo podobnou akci vypravíme znovu, ale kopec si asi vyjedeme mimo závod, protože hledání pytle s oblečením v 5°C mezi dalšími třemi tisícovkami pytlů dalších účastníků mě až tak úplně neoslovilo.

Fotogalerie.

Blanenský Plecháč 2011

29.května 2011

Závod v Blansku je již od mých triatlonových začátků můj srdeční závod, asi i trochu proto, že jsem zde poprvé vyhrál mezi muži. Tím pádem jsem se na závod samotný moc těšil. Naneštěstí už od konce dubna nemůžu běhat a léčím poraněnou achilovku, která však natolik zotavila, že jsem i běžeckou část mohl jakž takž absolvovat.

Po sobotním vydatném dešti je nedělní obloha skoro vymetená a v 11:30 skáču do Pálavské přehrady spolu s dalšími osmdesáti závodníky a závodnicemi. Klasicky v první disciplíně ztrácím na špičku závodu, ale o něco méně než minulý rok. Vezmu si z toho ponaučení a příští rok budu plavat ještě méně, třeba potom doplavu na čele. Ihned ve výběhu z vody legrace končí. Zarazil jsem si totiž do paty nějaký trn, který mi potom znepříjemňuje další průbeh závodu, hlavně v běhu.

Jakmile naskočím na kolo tak se pokouším zahájit stíhačku a díky pilným tréninkům se daří. Kdepak je trapný výkon z Hochkar Challenge. Do kopce dojíždím a postupně nabaluji za sebe Romana Dlabaju, Petra Vabrouška a Vláďu Pospíšila. Společně potom absolvujeme celoutrať kola, ale i přes fungující spolupráci, o kterou se snažíme, se nám nepodařilo stáhnout čelo závodu. Do depa vjíždíme na 6.-10. pozici.


Depo se mi moc nedaří a vybíhám zněj na trať poslední. Po několika desítkách metrů předbíhám Vláďu a dotahuji Romana a v tom to zase přišlo jako blesk z čistého nebe. Bolest v boku, zastavení ztráta 30 sekund a pozvolné rozbíhání. Ještě nebylo sprint triatlonu, který bych za poslední 2 roky absolvoval bez této krize na bežecké části. Ztrátu na ostatní už se mi po odvrácení krize úplně eliminovat nepodařilo a dobíhám pár sekund za Vláďou Pospíchalem. S výkonem úplně být spokojen nemůžu, ale 3. místo v Elite II za Petrem Vabrouškem a novopečeným Honzou Kučerou přesto potěší. Doufám, že v Jedovnicích díky spravedlivější cyklistické části výsledek příště ještě vylepším!

Mamut Tour Přerov 2011

14. května 2011

Letos jsme do Přerova odjížděli ve vetší pohodě než loni. Zaprvé jsme najeli nějaké ty kilometry ve slunném Pakoštane, za druhé Dagi po předchozím ročníku nemusela mít takovou trému.

Před startem jsme se setkali s našimi brněnskými kámoši Tomem Čížkem a Jirkou Petříkem a se startovním výstřelem společně vyrazili na trať. Na začátku závodu bylo poznat, že počet účastníku je opět vyšší, protože se jelo dost nervozně a peloton se nevyhnul ani několika pádům. Do kopců se jely od začátku pěkné koule, ale až do 30 kilometru jsme se s Tomem drželi v první skupině. Na rovinatém úseku, těsně před začátkem stoupání na Tesák, jsem píchnul a po opravě defektu jsem se sice snažil do kopců nějaké skupinky dohnat, ale bez fungující spolupráce to stačilo pouze na 33.místo.

Dagi závod také nevyšel úplně podle jejích představ, protože se jí díky špatné startovní pozici nepodařilo zachytit čelo ženského závodu. Tím pádem většinu trati absolvovala sama. Přesto se jí podařilo zlepšit celkový čas oproti minulému roku o více než 5 minut.
Díky větší konkurenci a taktické chyby na začátku závodu to bohužel nestačilo k obhajobě umístění na stupních vítězů. Přesto je 4.místo úspěchem. Dagi už pilně hledá v termínovkách silničních cyklomaratonů svůj další cíl, tak se brzo můžeme těšit na další skvělý výsledek!

Hochkar Challenge 2011

30. dubna 2011

V lyžařském středisku Hochkar se měl tento víkend uskutečnit netradiční multisportovní závod, ve kterém je terénní běh a časovka do vrchu na horském kole doplněna o třetí disciplínu - skialpinistický výstup a sjezd. Bohužel počasí organizátorům a závodníkům nepřálo a poslední zbytky sněhu během týdne spláchl déšť. Tím pádem se závod uskutečnil bez skialpinistické části, ve které jsem si obzvláště věřil.

Po absenci běžeckého tréninku z důvodu léčení levé achilovky jsem úskalí téměř 300 výškových metrů na 6km úvodního běhu zvládl docela dobře a na kolo jsem nasedal na osmém místě. V cyklistické části jsem ale absolutně propadl a místo plánovaného dotahování čela jsem se musel spokojit s odrážením útoků dalších pronásledovatelů. Příčinu tohoto selhání si nedokážu úplně vysvětlit, protože v kopcích jsem se během soustředění v Chorvatsku cítil opravdu silný.
Celkové desáté místo je pro mě velkým zklamáním a jsem zvědavý, jestli se podobný absolutní výpadek formy dostaví i na příštím závodě. Do té doby je třeba pořádně odpočinout a pokračovat v nabírání kilometrů v oblasti základní a silové vytrvalosti.

Mistrovství ČR v zimním triatlonu - Vimperk.

20.února 2011

Letošním druhým startem v zimním triatlonu bylo Mistrovství ČR. V letošní přípravě se mi kvůli nedostatku sněhu zdaleka nepodařilo najet na běžkách potřebné kilometry a tak jsem tušil, že v poslední disciplíně ztratím na nejlepší dost času.

Ve Vimperku nás čekala velmi těžká trať běhu a kola, jelikož se celá odehrávala na měkkém sněhu. Při běhu jsem dlouho kontakt s nejrychlejšími neudržel. Ani výběhy do kopce v obou kolech mi nesedly a ztráta narostla v depu na 2 minuty.

Cyklistická část byla ještě náročnější, protože podklad byl již rozdupaný a mnoho závodníků mělo problémy zvládnout celou trať v sedle. Pády a bežecké pasáže u slabších cyklistů nebyly vyjímkou. Na kole jsem sice na první trochu ztratil, ale spíše jsem předjížděl několik závodníků přede mnou. Ten měkký sníh a závodní setup mi prostě vyšel. Ke konci kola mě předjíždí jediný konkurent a za chvíli už přezouváme na lyže.

Depo mi nevyšlo. Málo jsem si utáhnul boty a nemohl jsem se dobře opřít do odrazu. No jo, zkušenosti.

Skatingovou část jsem si vytrpěl naplno. I když jsem se snažil udržet techniku a stabilní tempo, tak nohy toho už měly dost. Ve třetím ze čtyř okruhů se opět lehce přihlásili křeče a tak jsem místo boje o lepší příčku již jen kontroloval pozici. Nakonec jsem mezi muži dokončil na jedenáctém místě, což i přes vyšší očekávání při aktuálním zdravotním stavu přesto považuji za úspěch!

Běh na Posluchov

12.února 2011

Během mé návštěvy Olomouce o jarních prázdniných jsem si trochu potrénoval s olomouckými triatlety a také se v sobotu zaběhl desítku na Svatém Kopečku. Už před závodem jsem potkal spoustu známých a soupeřů z let dávno minulých a ve fajn atmosféře jsem se na start opravdu těšil. Sobota nám navíc nadělila slunečné počasí a teploty lehce nad nulou.

Po startu rozbíhám závod v rozumném tempu a až do prvního kopce nemám problémy. V kopcích zjišťuji, že jsem pomalejší než většina bežců kolem mě. Ztrátu ale vždy vymažu v seběhu a dokonce i něco získám. Po obrátce se k nepříjemným výběhům přidá i síly ubírající protivítr. V posledním kopci a při finiši před cílem se mi nedaří udržet 7. pozici a trochu se propadám. V cíli je to nakonec 9. místo v čase 38:03. Stejný čas, jako minulý rok v Parndorfu, ale na podstatně těžší trati, takže mohu být spokojený!

Na trati juniorské pětky vyhráva Filip Lužný a zlepšuje si výrazně své běžecké maximum. Anička Brychtová končí druhá i přes problémy s kolenem a mohou tedy oba oslavovat. Filipovo běžecké zlepšení dává také šance na dobré výsledky v nadcházející sezóně!

Zimní triatlon Mürzzuschlag – Joglland

8.ledna 2011

Letošní první závod v zimním triatlonu se pořádal na trasách Jogllandloipe v Sankt Jakob, který se nachází nedaleko Mürzzuschlagu. Závod sliboval ještě 2 dny před startem krásné tratě s perfektními sněhovými podmínkami. Nevyzpytatelný fén, ale udělal během dvou dní z krásných tratí břečku, která dala všem závodníkům především na běžecké a cyklistické části pořádně zabrat.

Společně s Willim Dibonem jsme se večer v 17 hodin postavili na start. Ihned po startu jsem poznal, jaký je rozdíl v běhu v této břečce a po pevném podkladu. Za těchto podmínek bylo na těžké běžecké trati pro mě nemožné udržet tempo první skupiny. Na kole se potom naplno ukázal obrovský rozdíl ve výkonosti jednotlivých závodníků. Sice se mi podařilo několik atletů předjet, ale na čelo závodu jsem výrazně ztrácel. Řada závodníků se během kola nevyhnula ani pádům. Bohužel mezi nimi byl i Willi, který po nepříjemném pádu musel odstoupit.

Závěrečná skatingová část, i přes těžký sníh, již moc pořadím nezahýbala. Bohužel jsem od 4. kilometru začal ve stoupáních pociťovat křeče ve stehnech a musel zvolnit. To mě stálo lepší umístění než celkové 13. místo.

Příští rok se do Joglland podíváme znovu a snad za příznivějších podmínek!