Závody v roce 2010:

Marathon Wachau 70.3 Ironman Königsdorf Xterra Trápení Vysočinou
Xterra Jedovnice Xterra Nové Město Triatlon Vysočany – JM TTL
Blanenský Plecháč Duathlon Parndorf

Marathon Wachau

19.září 2010

Těsně před cílem. O 10km dále. Chtěl bych se s vámi podělit o mou čerstvou, tak trochu veselo-smutnou zkušenost z Wachau – Marathonu. Po téměř 10leté pauze a letošní triatlonové sezóně mě totiž čekala další challenge.

Jeden den po polovičním Ironmanu v Königsdorfu jsem dostal mail, že jsem vyhrál volné startovní místo na Marathon – Půlmarathon ve Wachau. Sice mě po závodě tak bolely nohy, že jsem na půlmarathon neměl ani pomyšlení, ale to se přece za 2 týdny poddá. Půlmarathón přece v pohodě zvládám. Trochu odpočinu, zvládnu 4 běžecké tréninky a vyrážím vyzvednout startovní číslo. Při prezentaci 2 dny předem moje "radost" nezná mezí, když zjišťuji, že jsem vyhrál startovní místo na Marathón a ne půlmarathón, a že prý mám být rád, protože startovné na marathón je o hodně dražší. Já teda nevím, jestli mám být opravdu rád, ale číslo si beru a začínám přemýšlet nad vzniknuvším problémem.

Po dokonalé taktické přípravě u internetu vyrážím v den závodu se spoustou informací o negativním splitu, čili taktice "rozběhnout pomalu, finišovat rychle". Podle této taktiky prý nejde pokazit závod. Autor článku ovšem neuvádí, že v předchozích minimálně 12 týdnech je potřeba se specializovat na hodně dlouhé běhy. To je jediné, co jsem ve své přípravě v posledních 12 týdnech neudělal. Na start závodu přijíždím posledním autobusem se svorně nadávajícími spoluběžci. Pořadatel závod zapomněl na autobus napsat cedulku "sběrný vůz". Zdrhám do houští na velkou a potom začínám stretchovat. Rozbíhat se nebudu, 42,195 km je na rozběhnutí až až.

Start - překvapení ...

Řadím se celkem dopředu, protože podle svého internetového kalkulátoru mám zamezit tomu, abych po startu musel běžet za pomalými běžci. To by prý nesvědčilo mému tempu a perfektnímu výkonu (tak to stálo na internetu). Nestalo se tak. Vuvuzela ostartovala závod, mačkám stopky a vyrážím. Garmin hodinky ukazují přesně moje tempo. Ostatní mají ale buď jiné hodinky než Garmin nebo se rozhodli vyrazit pěkně z ostra. Checkuju tempo a tepovku a vidím, že stejně nemůžu běžet rychleji, protože tepovka je nebezpečně vysoko. To dělá asi ta nervozita, když vídím, jak mě všichni předbíhají. Předběhlo mě několik asi 90kilových koblížků, jeden hoša v růžovém kompletku, maminky, které po trati povzbuzují dětičky. Začínám váhat, jestli můj internetový kalkulátor nebyla podpásovka pro případné autorovy soupeře.

5-33 km - pohodička ...

Na 5 a 10km začínám konzumovat své vlastní zásoby a popíjet modrý ionťák z občerstvovaček. Podle té barvy usuzuji na vodu z bazénu a kvalita se zdá být podobná. A teď to neuvěřitelné! Předbíhám prvního maratónce, je to jeden z těch koblížků! Odstupy od jeho dalších soukmenovců se taky začíná zmenšovat. Držím tempo podle kalkulátoru a trochu zrychluji. A odteďka až do 33km to začne být nuda. Předbíhám koblížka za koblížkem a sem tam i normální běžce, dokonce i hošu v růžovém kompletu. Plynule zrychluji, fiktivní internetový kouč nekecal. Trochu se škodolibě ukájím nad pohledem trpících běžců, které zrovna předbíhám.

Jeeeeeeee, zatáčíme na smyčku okolo 33km a já vidím v protisměru první ženu, ty jo fakt pěkná blondýnka. Kdybych byl půl kilometru vepředu, tak se jí zakousnu do zadku, ať to její tempo udržím až do cíle. Jenže já jsem víc než půl kilometru vzadu. Radši se otáčím a kontroluji pozici sportsmana v růžovém, abych se ujistil, že se nechce on zakousnout do zadku mě.

35 km - eufórie ...

Na 35km nevěřím svým očím! Dobíhám několikanásobného rakouského mistra v triatlonu na ironmanských tratích. Áááááááá páneček má dneska asi špatný den. Proběhnu kolem něho v eufórii vstříc posledním 6km. Nohy jsou sice už dost tuhé, ale poctivě jsem požíval tablety proti křečím a hořčík.

37 km - krize ...

Za 10 minut to začlo. Nohy se nechtějí odlepit od země, tempo a tepovka klesá. Mozek se snaží zvadlé nohy vybičovat k rychlejšímu pohybu, ale oni, že prý ne. Hlaďák? Je to možný, ale řešení neexistovalo. Své vlastní gely jsem už snědl, žabí voda to nezachránila a po ochutnání erárního gelu jsem málem pozvracel dobrovolníky z občerstvovačky. Takže vydržet. Co mě překvapilo, že během 2 minut kleslo tempo z průměrných 4:20 na 5:10. Prostě to vůbec dál nešlo.

40 km - tragédie ...

Tohle je ponaučení pro ty, co příští rok poběží maratón nebo podobnou taškařici. Teď už to nebude sranda, fakt to celkem bolelo a poprvé, kromě startu, mě někdo předbíhá. Je mi jasné, že pozici před vícenýsobným mistrem neuhájím, tak se soustředím na ubránění náskoku před růžovákem. Ten je naštěstí někde daleko vzadu. Jo ještě jsem vám zapomněl říct, že cílové městečko Krems je celkem velké. Mě se na těch posledních stovkách metrů zdá být hotovým velkoměstem! Před proběhnutím cílovou páskou míjím kupodivu dalšího sportsmana. Ty jo, když já se cítím tak blbě, tak tenhle musí mít pocit, že si běží pro smrt!

42,195 km - bolest a letargie ...

Nebudu to natahovat, doběhl jsem, pak mě samozřejmě chytly křeče, že jsem si ani boty nemohl zout. Převlékání bylo jedno velké martýrium a na vlak jsem odcházel jako naprcanej. Ještě, že žaludek udržel všechen obsah uvnitř a já pomalu můžu začít regenerovat. Jo Dagi říká, že vypadám jako mrtvola, tak kdybyste mě příště nepoznali, tak já se k vám přihlásím! Kdyby vás někdy napadlo běžet maratón, tak si prosím ve svém vlastním zájmu zjistěte, jaké jsou podmínky té výherní soutěže, ať nemusíte trpět jako já! Pokud jste to dočetli až sem, tak to berte alespoň jako varování!

Moje trápení skončilo po 3:09:45 a teď hurá, odpočinkové období začíná!

na začátek

70.3 Ironman Königsdorf

4.září 2010

A je tu vrchol mojí letošní sezóny. Téměř roční příprava se má zužitkovat právě v tomto jednom závodě. Přijíždíme s Willym na prezentaci, dáváme kola do depa, všechno probíhá hladce. Potkávám Pepu Křivánka se Simonou a krátce probíráme trasu a taktiku.

Transition 1. Plave se v neoprenech ve 3 kolech a já už chvíli po začátku vím, že opět žádnou díru do světa svým výkonem v plavání neudělám. Vylézám z vody někde na začátku druhé desítky. To je slibné. Kousek za mnou je Pepa a jako nerozlučná dvojice se vydáváme stíhat rychlejší plavce. Už po pár kilometrech zjišťujeme, co v Rakousku znamená non-drafting race alias zalez do háku, hlavně ať tě nevidí rozhodčí. Přesto se posunuji někam na pátou šestou pozici.

Na 70 km nás dojel balík asi 10 závodníků, takže naše veškeré úsilí bylo k ničemu a rozhodčí nikde. Snažím se alespoň doplňovat energii. Do depa dojíždíme téměř čtyřicítkovým průměrem asi 10 vteřin za balíkem, draftovat se nám opravdu nechtělo. Chvilku za skupinou vybíháme na závěrečný běh. Já mám při tempu 4:15/km už po pár desítkách metrů náběh na křeče, dávám Magnesium, Pepa mi odbíhá a já o něco pomaleji pokračuju. Před sebou vidím v pravidelných rozestupech šňůru asi 10 triatletů.

Těsně před cílem. Při průběhu do druhého kola se nohy zdají být v pořádku. Mírně zrychluji a zdá se mi, že ostatní přede mnou zpomalují. Dávám pozor na křeče a hlídám tempo. Od této chvíle už nemám přehled o pořadí, jelikož předbíhám i závodníky o kolo zpět. Na 10 km dobíhám Pepu a společně absolvujeme dalších pět kilometrů. Myslím, že jsme se vzájemně dobře motivovali, postupně zrychlujeme a předbíháme několik soupeřů. Nás samotné předbíhá jen jeden. Posledních 5 km se kousnu co to dá, přestože cítím, že stehna nemají ke křečím daleko. Míjím jednoho závodníka za druhým, většina je podle pomalejšího tempa o kolo nebo dvě zpět. Držím tempo těsně nad 4:00 a bojuji se začínajícími křečemi a únavou. Do cíle dobíhám úplně zničený v rychlém čase 4:13:54 na celkovém 6.místě!

na začátek

Crosstriathlon "Trápení Vysočinou"

22.srpna 2010

Těsně před T1. Při prvním běhu. Po týdenním, velmi náročném soustředění v Jedovnicích mě společně s Filipem Lužným, Ondrou Kyselou a Aničkou Brychtovou čekal lokální Xterra – Trápení Vysočinou na Blatinách. Konkurence nebyla nijak výrazná a já jsem věděl, že si odjedeme pořádně tvrdý trénink a pak začneme ladit formu na vrchol sezóny.

Závod organizoval Klub vysokohorských sportů Brno a musím jim složit obdiv za krásnou trasu a příjemnou atmosféru.

Plavání odstartovalo těsně před polednem v celkem studeném místním rybníku. Uuuuf, až se mi z té zimy brýle zamlžily. Plaveme s Filipem na první pozici a nemlátíme se, pohodička. Společně vyjíždíme na trasu kola, která je přinejmenším dost zvlněná, ale bez brutálních kopců. Většinu trati táhnu oproti minulému týdnu já. Neco po polovině kola dostávám defekt a Filip si vypracovává náskok před závěrečným během. Rychle měním duši, pumpuju a v ten moment mě předjíždí Ondra. Přední kolo je jakž-takž tvrdý a za 3 minuty jedu dál. Při dalším sjezdu zjišťuji, že jsem duši znovu píchnul, tentokrát je to ale pomalý defekt, tak jen znovu pumpuji. Předjíždí mě třetí v pořadí a já dojíždím nakonec do druhého depa na Blatiny na 4. místě se ztrátou 4 respektive 3 minuty na Filipa a Ondru. Davida Vedru z Brna vidím na horizontu úvodního kopce a vybíhám.

Beh vede krásnou krajinou, zatím nejhezčí závod, který jsem kdy jel. Jen škoda toho defektu. V úvodním dlouhém kopci se mi ztrátu na Davida moc nedaří stáhnout, přitom se mi zdá, že běžím nejlíp v letošním roce. Na 4. kilometru předbíhám Ondru, který se trápí. Trať začíná klesat a já ukusuji ze ztráty metr za metrem. Na šestém kilometru předbíhám Davida Vedru a o kilometr dál Filipa. V poslední výběhu kontroluji pozici a musím dávat pozor abych správně obočil do cíle, kam dobíhám několik sekund před Davidem Vedrou.

Běžeckou stíhačkou jsem hodně zničený, přecejen jsem chtěl původně spíše kontrolovat tempo, ale s tak velkou ztrátou po kole jsem musel makat víc než naplno. Filip dobíhá na 3.místě a je rád, že to máme za sebou. Soustředění bylo opravdu tvrdé. Ondra se kopcovitým během protrápil, ale zajel o hodně líp než minulý týden.

na začátek

Crosstriathlon Jedovnice – finále JM TTL

15.srpna 2010

Vyhlášení vítězů. V Jedovnicích se na tratích 0,4-16-4km čekal velký boj o celkové první místo hlavně v kategorii Elite I. V Elite II měl Pepa Křivánek už celkem výrazný náskok a připravit o vítězství ho mohl jen technický defekt. Přesto jsem nastupoval do závodu s nejvyššími ambicemi a snahou zajet nejlepší výsledek sezóny.

Medard letos triatletům nepřál a v sobotu ráno jim nadělil pořádnou sprchu a bouřku najednou. S čtvrthodinovým zpožděním se ženy pouštějí do úvodní disciplíny, my je povzbuzujeme a za dalších 30 minut už ukrajujeme metry plavecké části. I přes krátké plavání chytám minutovou ztrátu.

Na kolo naskakuji společně s Pepu těsně za skupinou s Romanem Dlabajou a Filipem Lužným. Pepa se v úvodním kopci nemůže rozjet a ztrácí. Já se snažím dojet skupinku a během toho rychle dojíždíme již známé plavecké rychlíky Dokulila a Kubáta. Těsně před sjezdem se dotahuji na skupinku, ale ve sjezdu mě brzdí právě plavci specialisti a Roman s Filipem mi znovu odjíždí. V dalším kopci se sjíždíme a zároveň dojíždíme dvojici Honza Klement, Honza Křenek. V tuto chvíli se přes nás přežene Aleš Dedek a zavěsit se za něj nezvládá nikdo. Filip táhne celou skupinu a společně dojíždíme do depa.

Oba Honzové potvrzují lepší běžeckou formu, tak se držím za Romanem a doufám, že mě zase nebude píchat v boku. Marně! Tepovka 165, dech v pohodě, jen ta bolest v boku, jakoby mě řezník chtěl vykostit. Ještě více zpomaluji, Roman utíká a já pomalu doklusávám zbylé 2 km do cíle.

I přes nevýrazný běh můj výkon stačil na 2. místo v Elite II a 8. celkově. Pepa, který se musel na kole trápit podobně jako já v běhu, dobíhá pár sekund za mnou. Oba dva jsme museli uznat, že Aleš Dedek, který dojel 3. celkově, byl dnes o třídu lepší. Čelo závodu jsme dnes viděli až v cíli. V Elite I si vítězství suverénně zajistil Jirka Klíma, který odsunul Romana Chlupa na 2. místo a tím ho asi připravil o celkové vítězství v triatlonové lize. Perfektní výsledek zajel v Elite II Tom Čížek, který i přesto, že není specialista na triatlon, dojel na 4. místě!

na začátek

Crosstriatlon Nové Město na Moravě

31.července 2010

Výběh z vody. Transition 1. Dalším závodem JM jde terénní triatlon v Novém Městě. Po intenzivnějším tréninku očekávám lepší výkon hlavně na kole, běh bud opět velkou neznámou. Závod se koná v klidném prostředí místního přírodního koupaliště a u prezentaci se schází početné pole startujících, dokonce i ze Slovenska. Koná se i závod dětí a i přes menší účast podávají mladí závodníci perfektní výkony.

Studená voda dovoluje použití neoprénů. V plavecké části, která se plave ve dvou kolech s výběhem z vody, jako obvykle ztrácím. Při jednom z přeběhů jsem uklouzl a při pádu jsem si roztrhl neoprén na koleně, nicméně závod jde dál.

Soupeření na běžecké trati. Jaterní masochismus. Na kolo vyjíždím s mladým Ondřejem Hromádkou těsně před Pepou Křivánkem, brzo dojíždíme Romana Dlabaju a v tomto složení pokračujeme dál. Bohužel nestačíme ostrému tempu Ondřeje, který nám ujíždí. V jednom ze sjezdů ztrácím bidon s pitím. Podobně je natom Roman, ale naštěstí nás v dalším kole zachraňuje Pepa, kterému v láhvi ještě něco zbylo a dává nám napít. Dojíždíme Vláďu Pospíchala. Ke konci cyklistické části už nikdo neútočí, a tak náš čtyřčlený vláček přijíždí společně do druhého depa.

Výběh z vody. Nejrychlejší v depu je Pepa, já s Romanem se ho snažíme rychle doběhnout a to se mi stává osudným. Po několika stovkách metrů je tu opět bolest v oblasti jater a já musím zpomalit. S bolestmi se takto protrápím až do cíle. Díky velkému náskoku po kole, mě našstestí nikdo nepředbíhá. Dokončuji na 3. místě v Elite II za Petrem Hertlem a Pepou Křivánkem. Celkově vítězí Roman Chlup, který i přes pád všem ujel na kole a v běhu skvělým výkonem závod kontroloval. Po vyhlášení nás čeká příjemné posezení a pokec v místní restauraci.

na začátek

Triatlon Vysočany – JM TTL

17.července 2010

Závod ve Vysočanech se konal týden po Grafimanovi v Olomouci. Původně jsme chtěli jet na dovolenou do Německa, kde bychom mrkli na Ironman v Rothu, ale nakonec jsme museli opravit auto, takže se jako náhradní program nabízela dovča v Jedovnicích a Vysočanský triatlon.

Náběh do druhého kola plavání. Na startu plavání. Voda v rybníku je celkem teplá. Neberu si neoprén, abych ho potom nemusel sušit a to se ukazuje jako další chyba, protože dnes ve vodě ztrácím ještě víc než obvykle. Normálně mívám na konci plavání radost, ale tady nás čeká dlouhý přeběh do depa a navíc do pěknýho kopečka. Fakt si to užívám!

Kousek po prvním depu. Výjezd do kopce ve Vysočanech. Naskakuji na kolo a snažím se dojet Dana Zachu, který mi v neoprénu krásně uplaval. Před Šošůvkou už vidím vláček prvního balíku Honza Klement, bráši Pospíchalové, Honza Křenek a ještě mlaďoši Kučera a Dokulil. Ostatní mají smůlu, jedou sami nebo po dvou a budou to mít na kole těžší. Já dřu do kopců ze všech sil, ale ti co je dojíždím nezvládají spolupracovat, takže jedu dál sám. Na otočce za půlkou trati konečně Dana docvaknu, ale super spolupráce to není, protože já už jsem unavený, takže ani v dvou ztrátu moc nestahujeme.


Stíhačka. Občerstvení na běžecké trati při 30°C přišlo vhod. Těsně před depem dojíždíme Dokulila a skoro i Pepu Křivánka, ale ti si stačili v závěru cyklistiky asi trochu odpočinout, protože nám od začátku běhu znovu utíkají. Nakonec v horku dávám pětku za 19 minut a poprvé letos bez píchání v boku. Do cíle dobíhám druhý v kategorii s nepatrně menší ztrátou na prvního než Blansku. Snad to bude příště zase o trošku lepší.

Vyhlášení kategorie Elite II. 2.místo. Po závodě začíná to příjemnější. Pěkně jsme si klukama pokecali, snědli párek z udírny i když nebyl nic moc a pak jsme se přesunuli na vyhlášení. Za druhé místo jsem dostal sadu exkluzivních piv, ale jelikož do báglu už se nevejdou, tak je věnuju ostatním. Obrovskou pochvalu si zaslouží pořadatelé, kteří nám závodníkům připravili fantastický závod, na který se příští rok opět rád vrátím.

Na zpáteční cestě mě čekaly ještě nějaké ty horské prémie, ale zvládl jsem všechny a pak už jen v pohodě odpočívám. See you soon in Nové Město.

na začátek

Blanenský Plecháč

6.června 2010

Zničený a trochu zklamaný v cíli. Těsně po T2. Výlez z vody po plavecké části. Můj první triatlon po neskutečně dlouhých osmi letech. Co říct, trpěl jsem. Po dvoustovce ve vodě mě opustili síly a dalších 600 metrů jsem se trápil. Po výběhu z vody se mi zatočila hlava, což se při seběhu do depa spravilo.
Kolo jsem taky neměl bůhvíjak silné a těžká trať v Blansku to jen potvrdila. No a na běhu přišlo po chvilce píchání v boku, které mě mělo doprovázet nejenom dnes, ale až na vyjímky po celý zbytek roku. Nakonec z toho bylo 12. místo a čtvrté v kategorii nad 30 let. Na víc to nestačilo, musím být spokojený.

na začátek

Duathlon Parndorf

2.května 2010

Těsně před cílem. Těsně před T1. Při prvním běhu. S Petrem Stiedlem jsem jel ve štafetě. Vystartoval jsem na 10km, jakobych běžel osmistovku. To se mi po prvním kilometru stalo osudným. Navíc jsem si rozedřel patu a takový puchýř jste ještě neviděli.

Pauzu jsem využil k první pomoci mé pravé noze a kuchání nových bot New Balance. Druhý běh jsem si opravdu "vychutnal". Nakonec z toho bylo 4. místo ve smíšených štafetách. Průměrné tempo okolo 3:50-4:00 na kilometr nemůže stačit na dobré výsledky. To vím už teď a musím se zaměřit na intenzivnější běžecký trénink.

na začátek

© 2010 • Milanomafiano • Všechna práva vyhrazena

Partneři: RT-NÖ-OST | Chimpanzee | pORG Komenský |