Outdoor a lezení - 2010.

Silvestrovský skialpinismus

31.12. 2010 - 2.1. 2011

S Lenkou a Tomem. Letošní vánoční prázdniny a Silvestr trávíme úplně jinak než předchozí roky! Poklidné Vánoce v rodinném kruhu udělali všem naším příbuzným radost a i my jsme si užili pohodovou atmosféru. Teď se ale už těšíme, až vypadneme z města a strávíme Silvestra opět na horách. Letos se nám nepodařilo přesvědčit bombarďáky a miciny z Olomouce, ale Tom s Lenkou nezklamali.

Vyrážíme ve čtyřčlenné sestavě vstříc neznámým kopcům a víme jen jedno. Nahoře se dá přespat ve Winterraumu a při troše štěstí v něm pro nás zbude místo. Cestou zjišťujeme, že prašan nás rozhodně nečeká a doufáme v dostatek sněhu, ať nemusíme měnit skialpy za pohorky. Stejně s sebou žádné nemáme.

Kouzelné sedlo s chatou. Odtud šlapeme na lyžích. Posledních pět kilometrů cesty zvedá naši náladu. Auto bojuje s namrzlou cestou a sem tam vjedeme do hlubokých kolejí. To dává tušit alespoň trochu sněhu. Po zaparkování nás čekají dvě hodiny výstupu na těžko k našemu silvestrovskému obydlí. Během výstupu zjišťujeme, že stopy od lyžařů před námi jsou staré, takže se asi opravdu vyspíme v místnosti s kamny a ne ve stanu.

Sedlo, na kterém leží Schutzhaus s Winterraumem a malý kostelík nám svou krásou téměř vyrazilo dech. Sluníčko zrovna zacházelo a my jsme příjemně unavení dorazili do prázdného Winterraumu. Teď už jen zatopit, donést vodu a přípravy na Silvestrovskou hostinu mohou začít!

O silvestrovském večeru jsme si užili spoustu srandy a dokonce se naučili něco z místního nářečí, když nás krátce po půlnočním přípitku navštívil drsňák, který si dal o Silvestra se svou ženou prostě potmě túru a hned zase pádili zpátky dolů. Přáli nám do nového roku hlavně "dobrý sex", inu jsme ve Steiermark.

Druhý den stihneme v rozumném čase vyrazit na kopec tesně nad chatou. Název vám z důvodu utajení neprozradíme, ale rádi vás tam příště vezmeme s sebou!

Na vrcholu. Jarní krajina v údolí. Jelikož se celá východní část Rakouska potýká s nedostatkem sněhu, tak výstup ani sjezd nebyly nijak působivé, všechno ale vynahradily překrásné rozhledy z vrcholu. Za necelé tři hodiny sedíme zpátky u chaty a srkáme horkou polévku. Odpoledne stihneme ještě pěší procházku na druhý z blízkých kopců, který ale kvůli hustému lesu nejde absolvovat na lyžích. Po úspěšném dni se opět věnujeme kulinářskému umění a hrajeme člobrdo.

Příchod zimy. Ráno se probouzíme a zjišťujeme, že prašan je tady! Bohužel jen asi jeden centimetr. Dnes už si žádné výhledy neužijeme, tak pomalu balíme a vyrážíme dolů. S těžkými batohy dojíždíme s minimálními škrábanci až k autu a vyrážíme k domovu. Silvestr v tomto zapomenutém kraji jsme si slíbili v některém z příštích let určitě zopakovat!

Další fotky v galerii.

Bärenschützklamm s Rolexi

30. října 2010

Oběd na chatě U dobrého pasáčka. A je to tady! Po téměř celém jednom roce se znovu setkáváme s Rolexíkama! Přijeli nás navštívit do Schwechatu a Dagi připravila pořádně nabitý víkendový program. Highlightem se stala sobotní návštěva Bärenschützklamm ve Steiermark. Vyjíždíme za ukrutné zimy, chvíli trčíme v zácpě, ale nakonec si to svištíme v mlze po dálnici směr sobotní dobrodružství.

Díky neustále mlze se v autě projevuje jeden bručoun, ale jakmile vysvitne sluníčko, tak se zlepší i nálada. Turistika soutěskou nemá chybu. Snad jen, že nesu 10 kg navíc, protože hafík ty úzke schody fakt nedává.

Horší to má Lexi, která namrzlé schody proklíná, ale Robert ji nést nemůže, takže jí nezbývá to vybojovat až nahoru. Odměnou je nám všem geocache na našem dnešním nejvyšším bodu a také skvělý oběd na chatě Zum Guten Hirten.

Na zpáteční cestě se ještě pokoušíme o další geocache, ale máme smůlu. Malou náhradou je nám zmenšenina soutěsky, kterou si vyfotíme a frčíme domů.

Fotky

Ferraty v Dolomitech a jezero Weißensee

28.-31. srpna 2010

Daginka na ferratě. Poslední srpnový víkend v pátek večer vyrážíme na naši dlouho plánovanou dovolenou. Po cestě do Cortiny´d´Ampezzo si s námi paní GPS ještě trochu pohraje a my poznáváme v Südtirol krásnou panoramatickou cestu, kterou si slibujeme dát někdy na kole. Přesto v pohodě dorážíme do Cortiny a unavení usínáme poblíž kempu. Já jsem unavený dvojnásob, protože jsem to tento týden přehnal s tréninkem a vypadá to na lehké přetrénování.

Ráno jdeme probudit kluky a Dagi s nimi vyráží na feratu Giuseppe Olivieri. Já si v pohodě odpočívám v kempu a doufám, že se dám do příštího víkendu, kdy mě čeká halfironman v Königsdorfu, do kupy. Ferratisti přicházejí i přes mlhu a mraky nadšení a Dagi čeká jako odměna cappucino a pizza v Cortině.

Večer dáváme ještě pokus o taroky, ale medard nás vyhání z terasy restaurace, tak nám nezbývá nic jiného než jít spát. Při usínání doufáme, že se všechen déšť vyprší ještě přes noc.

V neděli ráno nás zdraví modrá obloha a po snídani skupina znovu vyráží vstříc vrcholům. Doprovázím je na Rifugio Dibona a společně s Jirkou zůstáváme na chatě a užíváme si italské pohostinnosti. Povídáme o všem možném, vaříme, den ubíhá a Jirka sází jedno pivko za druhým. Tohle byl jeden z mých nejpohodovějších dnů strávených na horách. Díky Jirkovi za něj.

Večer se k nám v kempu vracejí kluci s Daginkou a vyprávějí nám své zážitky. Druhý den nás čeká přesun do Kärnten. Je celý den krásně, tak nikam nespěcháme, fotíme a užíváme si. To jsme ovšem ještě netušili, že to byly poslední slunečné chvilky. U jezera Weißensee stihneme najít ještě jednu cache a trochu si zaplavat. Během vaření večeře už přichází déšť a podle předpovědi se jej v následujících dnech nezbavíme. Co naplat? Vyjíždíme směr Schwechat a jako malou útěchu si ještě alespoň prohlédneme Villach. Letos máme zkrátka na ty dovolené nějakou smůlu!

Fotogalerie

Skialpinismus v Totes Gebirge

27.-28.února 2010

S Barunkou při sjezdu. Na konci února jsme společně s Lenkou a Tomem Čížkovými vyrazili na lyže a skialpy do nám již známých Totes Gebirge. Tom s Lenkou se převážně proháněli po sjezdovkách, zatímco já s Dagi a s Barčou jsme každý den sbírali výškové metry na tůrách. První den se vůbec nevydařil, protože na horách panoval Saigon a tak jsme se alespoň v hospodě seznámili s jedním starým hoteliérem a příští rok tam možná s gymnáziem uspořádáme lyžák. Na programu dalších dvou dnů jsme měli technicky poměrně nenáročné túry na Hinterer Schwarzmooskogel a Sandling. Nástup na obě túry je z lyžařského střediska Loser u Bad Aussee.

První tůra může být při horší viditelnosti orientačně dosti náročná a díky četným dolinám i nebezpečná. My jsme ale měli celou dobu pěkný výhled na lyžařské středisko pod námi a skialp jsme si vyloženě užili.

Druhý den nás Sandling něco po půli výstupu překvapil velmi prudkým exponovaným výšvihem. Holčičky dál nechtěli pokračovat, ale jelikož byla lavinovka 1, vyrazil jsem dál i sám. Vrchol i sjezd stály za to. Po večerech jsme navíc mohutným povzbuzováním přispěli k zisku medailí českých sportovců na ZOH.

Fotogalerie

© 2010 • Milanomafiano • Všechna práva vyhrazena

Partneři: RT-NÖ-OST | Chimpanzee | pORG Komenský |